Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tento osobitý zpěvák z USA se po rozpuštění ne zcela doceněných neopowerthrashových NEVERMORE a účasti na úspěšném comebacku kultovních powermetalových SANCTUARY pustil do příprav svého druhého sóloveho alba, tentokráte za pomoci mladých brazilských muzikantů. Bohužel v období předprodukce v Rio de Janeiru náhle zemřel na zástavu srdce. Příčinou pak byla zřejmě cukrovka, jejíž léčbu vytrvale zanedbával. Naštěstí pro nás zmínění brazilci doslova vypiplali z demosnímků hlasové stopy svého guru a obalili je skvělými instrumentálními výkony.
Tato neplánovaná posmrtná tryzna se odehrává v kontrastu rychlých a volnějších skladeb, což potvrzuje hned její úvod, kdy krátký pomalý zádušní pochod vystřídá ostrý neothrashový monolit s „Nevermoreovsky“ podladěným zvukem kytar. Následující skladby, či jejich části, se nesou éterem v duchu měnících se nálad, vše doplňují moderní groovy záseky, uvolnění přináší progmetal za pomoci kláves či akustických kytar, slyšíme však i sveřepost tohoto stylu, zejména v gradujících melodických kytarových sólech. Co komplet spojuje a drží pohromadě je originální Daneův zpěv, i v našláplých pasážích jímavý svou hloubkou, občas netypicky přiškrcený do thrashového chrapotu. Tradičním trademarkem jsou pomalé, tesklivě klenuté refrény. Přes zmíněnou chválu vůdčího hlasu je ale v minoritních detailech znát, že v případě regulérního nahrávání by ze sebe Warrel vymáčkl ještě víc (v slabších momentech jej decentně podporuje dívčí sbor).
Vše výše zmíněné pak skvěle dokumentuje závěrečná téměř desetiminutová grandiózní suita „Mother Is The Word For God“, kdy se s posledními tklivými tóny houslí loučíme s tvorbou umělce, který odešel ve věku pouhých 56 let, zřejmě fyzicky i psychicky zdevastován, avšak plný tvůrčích sil, kterými nás mohl a měl ještě spoustu let oblažovat.
1. Ethereal Blessing
2. Madame Satan
3. Disconnection System
4. As Fast As The Others
5. Shadow Work
6. The Hanging Garden (Cover)
7. Rain
8. Mother Is The Word For God
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.